Jaká byla vaše cesta ke křečíkům?
Od mala jsem byla velký zvířátkomil. Ani jsem je nemusela vlastnit, stačila mi fascinace tím světem. Později jsem si, ani nevím proč, vybrala potkana (zřejmě inspirace z knihy Čaroděj Zeměmoří, kde se nachází tvor s podobnými vlastnostmi). Děsně moc jsem toužila chodit s potkánkem okolo krku a mít svýho věrnýho kámoše. Ale mamka se hrozně potkanů bála kvůli jejich ocasům. Nakonec mi pomohla teta, která mi chytře poradila, že si mám nejdřív pořídit křečíka, aby máma viděla, že se umím o zvíře postarat a pak mi třeba povolí i potkánka. No a já měla ráda jakékoli tvory, takže se tak stalo. "Natajno" s pomocí tety jsem domů donesla džungaračku Miky (agouti). Stala se mojí neodlučitelnou kámoškou a byla stále všude se mnou. Zanedlouho už jsem si plánovala, jak budu mít jednoho za druhým a pojedu podle abecedy - Biky, Ciky, Diky... :o)) Jak je ten život dítěte jednoduchý a zároveň jsem ani nevěděla, jak jednou budu této pravdě paradoxně blízko.
Když Miky po 3,5 letech odešla, nechala jsem si udělat terárium na míru, udělala sama komplet vybavení a plánovala Biky a Ciky - dva džungaráčky pohromadě (to se ještě nevědělo, že to není správně - džungaráci jsou samotáři!), ale do cesty mi o prázdninách přišel týraný džungaráček. Byl mi nabídnut a přestože jsem moc a moc chtěla ty dva křečíky, nakonec se mi malého zželelo a vzala jsem si jeho. Bylo neskutečné, jak se z kousavé, vše nenávidějící potvory stal můj nerozlučný parťák Čubrica (sapphire), který už nikdy nekousl, nikdy také nevzal do pusy mrkev (nějakou dobu mohl jíst jen jí) a byl neskutečně vděčný za spokojený život a lásku. Třetí osudový džungaráček přišel o mnoho let později, když už jsem byla na vysoké škole. To se tu poprvé objevili oranžoví křečíci mandarin a já zjistila, co to je hybridní křečík a tak trochu nakoukla do chovu křečíků. I když se mi oranžoví líbili, podpořila jsem radši chovatele a třetí džungaráček tentokráte ve zbarvení agouti pearl byl Džarbucha s výpisem předků. Byl to miláček, který si ochočil celou rodinu i přátele, správný prďácký křečulda. Zúčastnil se i první výstavy křečíků a dobře se umístil.
Později přišlo plno životních změn a po 10 letech chovu potkanů jsem zatoužila po změně. Pořídila jsem si vysněného vlastního psa. Nechala jsem dožít všechny potkany a nějakou dobu měla jen psa. Osud mne pak zavál do nové práce, kde jsem se postupně stala vedoucí zookoutku a tam už se tomu bránilo těžce. Ne, že by nějakých 350 zvířat v práci bylo málo. Ale co je doma, to se počítá, že? Nejprve přibyly 4 myšky laboratorní, též od chovatelů, ale nakonec jsem usoudila, že to není to pravé zvíře pro mne. Pak jsem měla možnost si pořídit křečíky čínské. To je takové stádium mezi křečíkem a myší. V dětství jsem tento druh znala pouze z knížek, dlouho si ho přála, ale nedali se nikde sehnat. A tak jsem neváhala ani chvilku a splnila si svůj dětský sen. Rovnou jsem je pořídila s PP a tím započal chov křečíků čínských. Vždy čas od času si říkám, že už je dál nebudu chovat, ale jak se blíží úmrtí posledního ocáskatýho... tak to většinou nevydržím a zase nějakého pořídím. :o))
Brzy na to jsem objevila další nový druh - křečíci Campbellovi. Dlouho jsem se jim bránila... všude byli známí tím, že jsou to kousavé potvory a není o co stát, ale kamarádka mne přesvědčila, ať to zkusím, že uvidím, že už to dávno není pravda. Tak jsem to zkusila a opravdu jsem se mýlila. Campbelláčci mne od prvního dne naprosto uhranuli. A já zjistila, že to je přesně to, co mi nyní plně vyhovuje ve všech bodech - kamarádští, udělají si s vámi vztah, nevyžadují tolik vašeho času a přesto jsou velmi přítulní, společenští, roztomilí, zábavní, vyvážená denní a noční aktivita, plno barviček, skladní a chovatelsky naprosto úžasný druh na vyřádění se. A tak začal v roce 2018 můj chov campbelláčků, ale především nadšení do méně známého druhu u nás, které nemá obdoby a věřím, že se mně bude držet ještě hodně dlouho. :-)
Pod kterým klubem chováte?
Křečky a křečíky jsem nejprve chovala pod, v té době jediným, českým klubem - Český křeččí klub. Bylo to v letech 2017 - 2023. V klubu jsem se vždy aktivně angažovala, ale s "novým" vedením byla jakákoli spolupráce čím dál těžší a klub nakonec vyšel cestou, s kterou nechci být vůbec spojována. Je mi to líto, byla jsem u zrodu klubu v roce 2009, ale důležité je i umět říci dost. Rozhodla jsem se zamířit do vyzkoušené staré dobré Anglie a od 15. 9. 2023 jsem se stala členem Midland&Southern Hamster Club, pod kterými nyní vydávám rodokmeny a chovám.
Jsem také součástí projektu International Breeding Database Association (země vzniku Holandsko). Zde spolupracuji jako řadový člen již od roku 2019, od 1. 8. 2024 jsem se stala jedním ze 3 členů výboru, což je pro mne velká čest a také zodpovědnost.
Co od vás čekat jako chovatele?
Mé chovatelské začátky jsou spjaté především s potkany, více o nich si můžete přečíst ZDE. Samozřejmě od té doby stále běžím na cestě plné poznání, omylů, chyb a učení se. Každým vrhem (ať už podařeným nebo nepodařeným) jsem se něčemu přiučila, každým rokem stráveným přírodovědným studiem (zaměřeno na hlodavce, genetiku, etologii, atd. na dvou VŠ) jsem se něco nového dozvěděla, otevřenou diskuzí s dalšími chovateli (i ze zahraničí) stále objevuji nové možnosti a díky své práci mám příležitost opravdu širokého a velmi blízkého poznání nemalého počtu druhů a tedy i různorodému přístupů k jejich chovu. Nelze však hledět pouze do minulosti a je třeba nezakrnět a objevovat stále nové a nepoznané a tak mne další početné okolnosti v chovu ženou dále v samostudiu všech věcí s ním spjatých. Aktivnímu chovu (ne vlastnění zvířete) různých druhů drobných savců se věnuji od roku 2006. Pokud to šlo, vždy jsem chovala zvířata s průkazem původu, tedy se známými předky pod nějakým chovatelským klubem. Je však pravdou, že některé druhy nemají ani chovatelské kluby a ani chovatele, kteří by si zapisovali rodokmeny svých zvířat. Jedná se především o exotické druhy savců. I taková zvířata jsem chovala a vždy se snažila o stejně kvalitní chov jako u těch papírových. Podle mne totiž více než na různých nařízeních a klubech a snahu tvářit se elitářsky, vždy nejvíce záleží na osobnosti, zkušenostech a píli daného chovatele. Nepatřím k těm, kteří vidí svět černobíle a už dlouho vím, že kus papíru není zároveň zárukou kvality a správného přístupu. Je však potřeba říci, že právě chovatelské kluby primárně sdružují většinou ty nejkvalitnější chovatele a šance, že se spálíte u registrovaného chovatele, je mnohem menší než u inzerátu na bazoši.
Pokládám se za zkušeného, vzdělaného chovatele s otevřeným a objektivním pohledem na chov. Nemám problém zastavit špatné linie, ale také s nimi pracovat, považuji-li to za přínosné. Ráda své poznatky probírám s dalšími chovateli, ať už z domova či zahraničí. Velmi mi záleží, kam moji svěřenci odchází, jak se budou mít v nových domovech a ráda o nich také mám i později informace. Nejen že mne to těší, ale je to i nezbytné pro další chovatelské plány ve snaze zase ten chov posunout blíže k mým cílům.
Všechny mé odchovy najdete na mých stránkách, všechna má zvířata najdete na mých stránkách (včetně těch zesnulých), stejně tak najdete fotky a články o mně a mém zázemí. Pokud vám to nestačí nebo vám něco chybí a máte jakýkoli dotaz, klidně mne zkontaktujte. Snažím se o maximální transparentnost, nemám se za co stydět a domnívám se, že takto rozsáhlé informace málo u kterého chovatele najdete. Proč to dělám? Přijde mi to jako fér chování, abyste věděli od koho si budete brát mládě a snad i "zbraň" proti pomluvám, které budou vždy a všude. Toto je příležitost se zamyslet a udělat si vlastní názor.
Zde je v kostce historie a současnost mé chovatelské cesty v datech:
28. 3. 2006 - první PP odchov zatím "na zkoušku" pod ChS Skanálu (potkani)
14. 6. 2006 - založení vlastní ChS X-rats
14. 6. 2006 – 2010 - členství v ZO Chovatelů morčat a jiných drobných hlodavců (potkani)
24. 1. 2011 – 2015 - členství v National Fancy Rat Society (= NFRS, Velká Británie, potkani)
01. 7. 2017 – 2023 - členství v Českém křeččím klubu (= ČKK, křečci a křečíci)
2019 – současnost - posuzovatelství pro druh křečík Campbellův
2019 – současnost - členství v International Breeding Database Association (Holandsko, hlodavci)
15. 9. 2023 – současnost - členství v Midland & Southern Hamster Club (= M&SHC, Velká Británie, křečíci)
01. 8. 2024 – současnost - členství ve vedení International Breeding Database Association (Holandsko, hlodavci)
Jaké jsou vaše chovatelské plány a cíle?
Mé chovatelské plány a cíle byly, jsou a budou vždy stejné napříč jakýmikoli druhy a to:
- snaha o co nejlepší zdravotní předpoklady mých odchovanců
- snaha o co nejmírnější a nejkamarádštější povahu mých odchovanců
- snaha o geneticky zajímavé vrhy, které budou přínosem pro chov daného druhu
- snaha o hezký vzhled a stavbu zvířat, která se snaží najít rovnováhu mezi přírodním a výstavním typem (= hezký a zdravý)
Jak těchto plánů a cílů chcete dosáhnout?
Pro přehlednost to rozdělím do minikapitol.
Zdraví - všechny své křečíky testuji na cukrovku (diabetes), která je pro křečíky největším strašákem. Své křečíky testuji pravidelně a to vždy před krytím a poté minimálně jednou ročně. Kromě této ochrany jsem ještě přistoupila k jedinečnému přístupu v chovu dle vzoru chovu jiného druhu bojujícího též se zatížením na podobné multifaktoriální onemocnění. Cukrovka nejčastěji propukne u křečíků mezi 6. a 12. měsícem. Dříve či později se to stává velmi zřídka a většinou se pak jedná o jiný typ cukrovky. Proto dbám na to, aby vždy aspoň jeden z rodičů byl starší 1 roku. Pak mám jistotu, že aspoň jeden z rodičů nemá cukrovku a předá tak co nejzdravější vlohy. Vzhledem k tomu, že samice by měla mít všechny vrhy ideálně v období 4.-14. měsíce, tak tím starším partnerem bývá zpravidla samec. Své nové svěřence také pořizuji již dlouhodobě pouze z chovů, kde svá zvířata na cukrovku testují a sledují zdraví svých odchovů. Pakliže se jakýkoli zdravotní problém v chovu opakuje, snažím se vysledovat souvislosti, s problémem pracovat, je-li to v mých silách a vidím zde možnost problém odstranit. Nejde-li to, linii ukončím. Vyskytne-li se v mé linii nějaký zdravotní problém, informuji všechny chovatele, kteří mé odchovy z této linie mají. Všechny tyto informace mám také veřejně na svých stránkách k nalezení. Nepatřím k těm, kteří zásadní informace tají. Jde mi o blaho zvířat a ne své ego.
Povaha - povaha, zvláště u křečíka Campbellova, je velmi důležitá, jelikož existují různé linie, které jsou povahově mnohdy hodně odlišné. Proto nová zvířata pořizuji pouze od chovatelů, které znám a znám jejich chov nebo se mi za jejich chov zaručí tito chovatelé. I tak se může stát, že se nepoštěstí. Většinou se snažím taková zvířata krýt s mými nejlepšími liniemi. Když zde nevidím zlepšení, linii ukončuji. Jsem na toto přísná, jelikož mám za ta léta zkušenost, že silné teritoriální chování a kousání lze z linie jen velmi nesnadno odstranit. Důležité pro mne také je, jak se křečík snese s dalšími křečíky ve skupince. I toto se geneticky dědí, ale je to vloha, se kterou se lépe pracuje než s teritorialitou a díky výběru lepších zvířat, ale i větší znalosti o sociálnosti křečíků, se to výrazně lepší. Kromě dobré selekce zvířat je nezanedbatelné i ochočování mláďat od útlého věku. Je potřeba, aby se s lidským pachem a manipulací křečíci seznámili co nejdříve a nadále pro ně byla samozřejmostí, která jim přináší radost. Každé mládě má individuální povahu, která se začne projevovat od 3. týdne věku. Všechny křečíky povahově znám a novým majitelům popravdě řeknu, jak se který křečík chová a co se u něj dá očekávat za chování, aby si každý mohl vybrat dle toho, kdo se k němu bude hodit nejlépe. To samé platí u budoucího soužití vybraných parťáků. Pakliže vidím, že se daní křečíci nesnesou, majitelům situaci vysvětlím a snažím se s nimi najít alternativní řešení. Jde mi o spokojenost jak křečíků, tak i lidí neb je to velmi úzce provázáno.
Kvalitní chov a genetika - chov a genetika je mým životním koníčkem a jelikož jsem poměrně náročná osoba, tak si před sebe nekladu malé cíle. Když už něco dělám, chci, aby to mělo kvalitu a smysl. Proto v podstatě neopakuji krytí zvláště u těch druhů, kde je chovatelská základna příliš malá. Nemá smysl pouze dělat více stejných kopií, důležitá je rozmanitost. Léta jsem zvyklá spolupracovat s chovateli z ciziny, kde je otevřenost chovu na vyšší úrovni a díky tomu bych řekla, že i kvalita chovatelů jako takových. Samozřejmě je také mnohem víc na výběr, když se člověk poohlédne hned v několika zemích než v naší malé vísce. Díky tomu, že je má ChS v cizině již známá, otevírá mi to možnost spolupráce s velmi známými a dobrými chovateli, které se snažím nezklamat. To je totiž základ - mít odkud brát kvalitní zvířata. Ačkoli je import velmi náročná věc z hlediska času i financí, nadšení do věci holt převládá. Někdy upřímně řečeno bohužel. :o)) Co se týče různých metod chovu, tak u křečíků se bojím dělat přímo inbreeding (úzce příbuzenská plemenitba), ten tedy u mne neuvidíte. Nemám na něj aktuálně čas a místo. Používám tedy nejčastěji linebreeding (liniová plemenitba) a outcrossing (nepříbuzenská plemenitba). Více o těchto metodách najdete ZDE.
Má ChS X-rats nějaké zaměření?
Nejdříve bych chtěla zdůraznit, že mám křečíky hlavně pro své potěšení a pokládám se za etického chovatele se vším všudy. Když mám možnost předat dál vynikající povahu a geny ve všech směrech, pokouším se o kvalitní vrh. Nemnožím tedy za každou cenu na úkor kvality. Navenek to může vypadat jinak, jelikož mám mláďata velmi často. Je potřeba si ale uvědomit, že počtem zvířat (30-40 dospělých) patřím mezi největší chovatele křečků a křečíků v zemi a kdybych kryla každého a furt nebo se zbavovala starších zvířat jako ostatní, počty mých vrhů by byly minimálně dvoj až trojnásobné. Samice má u mne většinou 2 vrhy za život a samec většinou kryje též na 2-4 vrhy za život. Vrhy plánuji tak, abych věděla, že jim zvládnu poskytnout plnohodnotnou péči a vše zvládnu. Když se to nesejde, tak prostě něco seškrtám a vím, že jsou limity, které si nemohu dovolit překročit.
Na campbelláčcích mne velmi baví jejich vzhledová rozmanitost, proto se snažím o hodně barevné vrhy, aby si noví majitelé mohli odnést každého křečíka jiného. Je u nich výhoda, že jednotlivé barevné linie si navzájem moc neovlivňují výsledný odstín zbarvení na rozdíl od jiných druhů. Věnuji se pouze dvěma liniím. Má hlavní linie je WAVY linie, kde se snažím udržet velmi vzácnou srst wavy satin ve všech standardních barvách, ale je pravdou, že cílím především na modrou linii. Druhou linií je GREY linie. Pokud se u mne někdy objeví jiné barvy, znaky nebo druhy srsti, tak se bude jednat pouze o pár ojedinělých vrhů.
WAVY linie
Mým hlavním zaměřením je udržení a rozšíření velmi vzácné wavy satin srsti (delší lesklá srst), jež je podobná short hair satin srsti (krátká lesklá srst). Na fotce vlevo wavy satin, vpravo short hair satin. Až během chovu jsem zjistila, že jsem se náhodou dostala k typu srsti, která se již měla za vymizenou. Zjistila jsem to na poslední chvíli, abych vůbec byla schopná tyto geny zachránit. Navíc po několikaletém pátrání mnoha chovatelů jsme zjistili, že jsem zřejmě jediná, kdo jí má. A tak začala záchranná mise, na které se mnou spolupracují i další zahraniční chovatelé. Jsou to krásní strapáčci a já doufám, že se podaří chov této rarity nejen u mne udržet. Pravdou však je, že i přes mou urputnou snahu zřejmě dojde k vymizení této variety. I mně se aktuálně rodí tak vzácně, že jí už v podstatě nemám na kom chovat. :-( Tuto linii chovám ve všech černookých i červenookých základních barvách (ne grey linie) se snahou se držet především modré linie. Převažují celobarevní jedinci, ale snažím se to občas oživit i strakatými "mottled" jedinci.
GREY linie
Šedivé odstíny já tuze ráda, takže mutace grey barev je pro mne jako stvořená. Na fotce je vlevo barva grey odvozená ze základní barvy agouti napravo. Velkou výzvou pro mne bylo, že kromě základní šedé barvy ovlivňuje všechna zbarvení, u kterých se homozygotně recesivně objeví, a to opravdu velmi velkou změnou. Jelikož těch kombinací může být mnoho, plno barev ještě není plně prozkoumáno a kolikrát je velké dobrodrůžo rozpoznat, co se vám tam vůbec narodilo. :o)) Tuto linii odchovávám jak v černookých, tak červenookých barvách, ale je pravda, že se trochu více zaměřuji na čokoládové (bb) odstíny. Chovám je hlavně v short hair srsti, ale sem tam i jako short hair satin. Preferuji celobarevné jedince, ale ráda sem tam zkusím i strakaté "mottled" jedince.
Článek byl aktualizován 24. 7. 2024. Autor textu i fotografií: Bc. Kateřina Ungrová.
