Chovatelé a jejich metody chovu

Tento článek jsem se rozhodla napsat jako předmluvu k přeloženému článku Elisabeth Brooks (najdete ZDE). Snažím se stručně vypíchnout důležité body problematiky křížení a doplnit věci, kterým se autorka tolik nevěnovala. Snad mé věcné shrnutí čerpané nejen z vlastních zkušeností, ale i studia genetiky jak obecné, tak speciálně potkaní, pomůže dalším chovatelům v rozhodnutí nebo alespoň v novém zamyšlení se nad svými chovatelskými plány a způsoby, jakými k nim dojdou.

Příbuzenské a nepříbuzenské krytí

Jak je podrobně popsáno ve výše zmíněném článku, jednotlivé metody chovu jsou poměrně odlišné a každá má svou funkci a přináší jiné výsledky, jež je možno pozorovat v různém čase. Hlavně tyto vlastnosti by měl chovatel brát v potaz, když se rozhoduje, jakým způsobem se přiblíží svým cílům. Co tedy jednotlivé metody nabizí a v čem jsou záludné?

Opakované nepříbuzenské krytí - repeated outcrossing

Začněme opakovaným nepříbuzenským krytím, jež je u nás použiváno převážně všemi chovateli hlavně díky tomu, že ostatní metody jsou u nás víceméně tabu. Pro upřesnění se za nepříbuzenské krytí považuje takové, kdy jsou minimálně po 4 generace křížena zvířata, která si nejsou příbuzná.

Opakovaně nepříbuzenské krytí, ač se nám to nezdá, je v potkaním chovatelském světě skutečně raritou. Takové nepříbuzenské krytí má totiž hlavně funkci zvyšování variability genů, tedy dává vzniknout hlavně heterozygotům. Zvýšení heterozygotnosti genů sice eliminuje mnoho nemocí, ale heterozygoti mohou být nadále přenašeči. Geny jež se projevují fenotypicky (jsou patrné ve vzhledu zvířete), je možné dle potřeby vyselektovat. Avšak z pohledu ostatních genů, kde tomu tak není, což je drtivá většina, je každé zvíře tabula rasa. Bez kontrolního zpětného příbuzenského křížení se s jistotou nikdy nedozvíte výsledek své práce (tedy co v linii za geny převažuje a které se už objevují pouze u několika jedinců na vyřazení, popř. již v linii nejsou). Každé nepříbuzenské krytí se stává hádankou recesivních vloh a s každým dalším takovým krytím se nejasnosti v "linii" pouze prohlubují. Ve skutečnosti se však bohužel nemůže jednat o linii v pravém slova smyslu, jelikož každým nepříbuzenským krytím vzniká nová linie.

Jestliže dokola spojujeme nepříbuzná zvířata, je potřeba chov zaměřit hlavně na výběr velmi dobrých jedinců z vrhů, aby tak byla co největší jistota přenesení toho nejlepšího na další generace. Je tedy vhodné krýt co nejstaršími jedinci (pochopitelně v rámci zdravého rozumu vůči potkaní fyziologii). Pokud rodiče nesou špatné vlohy, pak se dá jen doufat, že se rozptýlí co nejvíce a druhý rodič takovou vlohu nemá vůbec. Jestliže se toto daří pár generací, problém může zmizet úplně. Pokud se ale náhodou projeví "ošklivé" geny a rozhodnete se linii ukončit, vyvstává velký problém. Jelikož netušíte, které původní zvíře je tím základním nosičem, lze těžko odhadnout, koho vlastně vyřadit (od které generace) a zda daný vrh vůbec vyřadit, jelikož ostatní jedinci špatné geny mít vůbec nemusí. Pak už záleží na znalostech a vůli daného chovatele. Vlastně se jedná téměř o hráčskou ruletu.

Nepříbuzenské křížení má tu výhodu, že můžete klidně mnoho let dělat úžasné vrhy a když se něco pokazí, bude to pravděpodobně jen u málo jedinců. Mohlo by se zdát, že šance na to, že oba rodiče ponesou zrovna ty stejné špatné geny je menší o to víc, čím víc nepříbuzných linií se přimíchá. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak. S každou novou krví se riziko zvyšuje, zvláště pokud jsou linie ve vzdálených generacích příbuzné. Problémy se chovatelé snaží rozptýlit a to dobré věří, že se spojí. Přitom šance na spojení a rozptýlení je při nejmenším stejná, ale spíše bohužel nakloněna k heterozygotním přenašečům, kterých je víc. To si mnoho chovatelů neuvědomuje nebo nepřipouští. Pokud tedy usilujete v linii o nějaký cíl, nikdy se vám ho nepodaří s jistotou dosáhnout. Nikdy nemůžete říci: "Ano, vím, že tato linie nese toto a toto již rozhodně ne."

Poslední nevýhodou outcrossingu je, že podporuje vznik extrémů a nedokáže efektivně ustálit vlastnosti vrhu. Je tedy čím dál častější, že některé zvíře vám umře v roce s velkými potížemi, zatímco další sourozenec se dožije přes 3 roky bez jakýkoliv problémů.

Příbuzenské krytí - inbreeding

Další metodou chovu je inbreeding nebo-li příbuzenské krytí. Jedná se o spojení sourozenců nebo přímých potomků (F1 generace) s rodiči. To je používáno hlavně vědci, ale i mnoha chovateli. Většina lidí jen slyší slovo příbuzné a už prskají, že je to nezdravé a dochází tak k degeneraci a všelijakým těžkým nemocem. Toto není tak úplně pravda. Ano, k velkým problémům dojde, jsou-li v linii špatné geny a je-li nedostatečná selekce zvířat chovatelem. Pokud je ale linie dobrá, mohou se tyto vlastnosti upevnit a získat tak stabilní kvalitní odchovy. Příbuzenské krytí má funkci upevňování genů v linii a odhalování recesivních vloh. To znamená, že inbreedingovým krytím už v několika prvních generacích zjistíte, na čem přesně jste.

Inbreeding má i svá specifika v hrozbě příbuzenské deprese. Nebezpečí tkví v tzv. bottleneck efektu, kdy selektivním krytím získáváme stále menší variabilitu genů. To pak může vést k vysoké homozygotnosti linie a následné depresi organismu. Inbreedingová deprese zjednodušeně znásobí všechny mínusy v linii a má dopad na životaschopnost mláďat/embryí, rozmnožovací schopnosti a mnoho dalších chorob a defektů. Samotná deprese je reakcí organismu na vysokou homozygotnost linie, nemusí ale hovořit o kvalitě linie. I dobrá linie může časem skončit inbrední depresí. Zvyšování homozygotnosti nemusí ale vždy znamenat špatnou věc. Homozygotnost populace naopak eliminuje podprůměrné jedince a vrh se tak ustálí ve vlastnostech. Všichni jedinci se tak dožijí podobného věku s podobnými problémy bez větších odchylek. Tato situace nastane v případě, že nedojde k depresi.

Z těchto vlastností je patrné, jakým stylem se chov musí ubírat. Je potřeba založit několik inbredních linií a z nich poté vybrat ty správné a odolné. To je velmi náročné na množství zvířat, která si musíte nechávat a hlavně na čas, který tomu věnujete s tím, že třeba většinu zvířat budete muset časem vyřadit. Vědci jsou na toto uzpůsobeni a jejich laboratorní kmeny se stabilními vlastnostmi jsou poté velmi žádaným kvalitním "zbožím". V hobby chovatelském světě jsou takové podmínky neuskutečnitelné. Přístup je trochu jiný. Je důležité na úvod vybrat celkově vyrovnanou a zároveň co nejlepší linii. Není už tolik důležitý jedinec, jelikož i ten může být abnormalitou ve své linii. Příbuzenské krytí toto odhalí velmi rychle. Pochopitelně je stále důležité vybírat ty nejlepší možné jedince, ale směrodatné jsou celkové vlastnosti linie. Je tedy důležité zaznamenávat pečlivě udáje o všech jedincích z vrhu a nejlépe si jich co nejvíce nechat u sebe, pak jsou znalosti o linii nejobjektivnější. Rychlost a jistota, se kterou znáte všechny skryté geny, se s opakovaným nepříbuzenským krytím nedá vůbec srovnávat. O to důležitější je fakt, jak chovatel se získanými znalostmi naloží a jak dobře se vyzná v genetice a chovu samotném.

Tím se dostáváme k největší slabině inbreedingu. Chovateli nestačí znát pouhé genetické základy, ale měl by se genetice více věnovat. Musíte aspoň tušit, jak se některé nejčastější nemoce a jiné problémy dědí. Toto už není pouhé spojování písmenek v Mendelovské tabulce. Rozhodnete-li se totiž špatně, mohou to zvířata odnést ve formě velmi bolestivých onemocnění. Musíte být také připraveni na mnohem větší výdaje při chovu, jelikož každý nejasný problém by měl být řešen a diskutován na velmi vysoké úrovni s odborníky. I přes toto všechno bude pak nejdůležitější správná selekce, což není vždy jednoduché a vyžaduje to mnoho prostoru na více zvířat. Odměnou vám však jsou kompletní známé vlastnosti vaší linie bez skrytých negativních vloh, které by vám za pár let mohly způsobit mnoho problémů. 

Úzce příbuzenské krytí - linebreeding

Linebreeding je spojení částečně příbuzných linií jako je například krytí neteře se strýcem, sestřenice s bratrancem, atd. Jedná se o takový mezistupeň mezi inbreedingem a outcrossingem. Pro mnoho chovatelů je tedy přijatelnější než čistý inbreeding nebo outcrossing. Linebreeding má dvě hlavní funkce. Za prvé udržovat stěžijní linii a její vlastnosti ve většině a ty obohacovat novými liniemi = vlastnostmi. Za druhé má zamezit případné inbreedingové depresi.

Je určitě potřeba říci, že taková linebreedingová linie by měla nejlépe být postavena na již inbreedingem ověřených liniích. Ne vždy se tomu tak stává. Nevýhoda, ale i výhoda tohoto chovu je ve své střední cestě mezi oběma extrémy. Zdraví linie se sice ověřuje částečnou příbuzností více než u outcrossingu, ale ne natolik dostatečně, aby odhalila všechny skryté hrozby. Když se pak po čase spojí "špatné" geny, udělá to mnohem větší paseku než u nepříbuzenského krytí. Vlastnosti se totiž mezitím v linii silněji uloží a těžce se jich poté zbavuje novým přikřížením. Výhodou je přinesení do linií nových a chybějících genů k celkovému zlepšení linie a jak již bylo řečeno, vyvarování se inbreedingové depresi.

U linebreedingu může dojít k tzv. heteróznímu efektu, ale mnohem častěji a s větší intenzitou se s ním setkáme u nepříbuzného spojení dvou inbreedingových linií. Více o něm se dočtete v následující kapitole.

Vzhledem k výše zmíněným jevům je potřeba vybrat výchozí linii velmi dobrého zdraví a nejlépe i příbuzensky ověřenou. K ní poté přidáváme co nejlepší zástupce nové linie, čímž v první generaci dojde k nepříbuznému krytí. Takových linií si uděláme několik s různými jedinci a posléze je opět spojujeme. Je potřeba pečlivě sledovat zdraví jedinců ve všech liniích a se všemi neustále pracovat. Zdraví je čitelnější a při náznaku problémů je nejlepší se vrátit o generaci zpět nebo vyřadit jednu či více z linií. Takový chovatel potřebuje opět znát více než základy z genetiky a mít více prostoru na větší počet větví své linie.

Nepříbuzenské krytí - outcrossing

V ČR je používán styl opakované nepříbuzenské plemenitby, ale existuje i jakési občasné nepříbuzenské krytí, kdy se spolu kříží dvě příbuzensky vedené linie (inbreedingem i linebreedingem). Její funkce je v oživení příbuzenských linií, aby se zabránilo inbrední depresi (viz. výše) nebo se do linie dostaly nové geny - ať už chybějící nebo takové, které rozptýlí nežádoucí geny, které již v linii jsou.

Takové spojení např. dvou inbreedingových linií vede ke spojení dvou ověřených linií a jejich vzájemnému "genovému oživení". Jestliže tím bylo zamýšleno rozptýlení nežádoucích genů jedné z linií, je posléze nutno udělat zpětné křížení (B1 - potomek F1 generace se svým rodičem), aby se zjistilo, zda se toto spojení vydařilo dle plánů.

Takové křížení často mívá jednu velkou výhodu, které se říká heterózní efekt. Heterózní efekt spojí dobré vlastnosti a ještě je posílí. Často při tom dojde k prodloužení života zvířete, vede to k jeho lepší imunitě a zvýšení heterozygotnosti genů, což při správné selekci eliminuje mnoho nemocí. Tímto stylem pochopitelně nemůžete křížit každou generaci, ale dělá se jednou za čas.

Potkani z různých prostředí

Kromě různých metod chovu se i chovatelé liší v tom, jaká zvířata do chovu používají. Někteří kříží pouze potkany z českého chovu s PP, jiní drží linie na importech, další dávají přednost liniím ze zverimexu a od velkochovatelů, zatímco někteří experimentují s divokými potkany nebo s laboratorními kmeny potkanů. I zde má každá volba své plusy a mínusy, své hranice a potřeby. Pojďme si tedy přiblížit tyto možnosti jednotlivě.

Čeští potkani s PP/VP

Tato zvířata k chovu využívá logicky většina českých chovatelů. Uchovnění jedinců je vždy dáno vzhledem jedince - ať už se jedná o správný odstín barvy, rozložení znaků, kvalitu srsti ale i o typ stavby těla, správnou velikost a vzácně i temperament potkana (nežádoucí je hlavně agresivita). Nebere však v potaz zdravotní hledisko zvířete, což je pochopitelné. Takovou věc nelze z hlediska žádného klubu zajistit a vždy bude záležet pouze a jedině na chovateli samotném. Proto je důežité od jakého chovatele si zvíře na chov vezmete. Jsou totiž chovatelé a "chovatelé". Proto vybírejte takového, který nejvíce odpovídá tomu, jak byste se chovu chtěli věnovat vy. Když nevěříte praktikám daného chovatele, tak si od něj nic nekupujte. Nikdo vám to nenutí. S chovatelem si zkuste předem promluvit, abyste zjistili jeho skutečné záměry, chtějte vědět výsledky a vztah ke zvířatům, protože hesla, která na stránkách najdete, jsou většinou jen napsaná slova. Výpis předků nemusí být ničím podřadným, pokud se jedná o slušného chovatele. Jestliže ale někdo šoupá jeden vrh za druhým pouze s VP, ptejte se proč.

Výhodou jsou převážně psychicky vyvážení jedinci, které mají již zmapované zdraví i předky, takže zhruba víte na čem jste a nezačínáte od nuly. To samozřejmě platí pouze tehdy, když je zvíře od dobrého a pravdomluvného chovatele. Nevýhodou jsou právě samotní chovatelé, kteří díky atmosféře mezi chovateli mnoho věcí radši zatajují. Nicméně je to nejjistější možnost, jak získat skutečně dobré zvíře i pro šťastného začátečníka a nemusí se zrovna jednat o velké peněžní sumy.

Pokud někdo tvrdí, že chová výhradně na českých zvířatech, protože ta mají svou ověřenou kvalitu, vězte, že to není tak úplně pravda. Český chov s PP netrvá nikterak dlouho a barevné linie jsou zde založeny na importech. Vzhledem k opakovaně nepříbuzenskému stylu chovu bylo neustále potřeba shánět novou krev a ta většinou pochází z importu. "Českých" linií, které by neměly min. 4-5 generací zpět žádná importovaná zvířata není zase tolik, aby se mohlo chovat pouze na nich.

Potkani z importů

Jelikož poslední dobou můžete vidět "importované" potkany všude možně, nejdříve uvedu, co podle mne je pravý import a co je pouze past na chovatele samotné nebo na kupující, kteří za slovo import jsou ochotni dát podstatně vyšší částky.

Za import nepovažuji potkany ze Slovenska. Jejich chov je z 90% postaven na českých zvířatech. To ostatně platí pro jakékoli dovezené zvíře, u kterého převažují v rodokmenu česká zvířata nebo se z nich dokonce celý skládá (pokud to tak nědělá chovatel záměrně např. při získání ztracené linie). "Import" také postrádá svou hodnotu, jestliže o zvířatech nevíme žádné konkrétní údaje: zdravím předků počínaje a datem narození či určením rodičů konče. Takové zvíře se zcela rovná českým zvířatům např. ze zverimexu, jejichž zdraví budete muset teprve ověřovat a absolutně netušíte, co zvíře nese nejen za barvy, ale hlavně za zdravotní obtíže. Není tedy vůbec žádným přínosem do chovu, naopak způsobuje mnohé komplikace. To se týká hlavně dovozů ze zverimexů, teraburz, od velkochovatelů, či nezkušených chovatelů. Proč to někteří chovatelé dělají? Je to jednoduché, rychlé, levné a zvláště začátečníci si myslí, že si tím udělají jméno, protože import je přeci cool. Navíc jsou to poměrně snadno vydělané peníze.

Pokud chcete radu, jak poznat dobrého chovatele, který se svým liniím věnuje, stačí jediné: zeptejte se na zdraví předků. Bez odpovědi je to jasné a pokud dostanete odpověď typu: "Linie je zcela zdravá, nejsou tam žádné problémy, ani nádory." nebo "Linie je super, myšáci se mi tam dožívají přes 3 roky, ale kdo je táta přesně nevím.", pak je to ještě jasnější. Žádná linie není bez problémů! Chtějte konkrétní údaje a jména! Správný import má být s oficiálním PP nebo popřípadě s VP od slušného chovatele. Přivézt si neznámé zvíře je dle mne zcela k ničemu. Zkušený chovatel také často své odchované mládě nedá jen tak do ciziny a sám se na vás a váš chov vyptává. Začátečníci u takových chovatelů většinou nemají šanci. Často se taková zvířata vyměňují za vaše odchovy, koupit je lze jen zřídka.

Potkani z importů jsou na tom vlastně stejně jako potkani od nás. Také nejvíc záleží na tom, od jakého chovatele jsou. Mezi hlavní potkanářské velmoce patří Anglie, Německo, Holandsko, Finsko a Švédsko (a ČR) v Evropě (docela se snaží i Francie, Belgie, Polsko, Slovensko, Ukrajina a Litva), dále Rusko, USA a Austrálie. Odtud mají importy největší cenu, jelikož je zde delší chovatelská tradice a můžete sehnat velmi kvalitní potkany. Zvolíte-li dobrého chovatele s dobrými liniemi, pak je to určitě velkým přínosem a osvěžením pro český chov. A nemusí to být jen kvůli nové varietě.

Výhody jsou pak stejné jako u českého chovatele, stejně jako nevýhody. K tomu všemu je však potřeba připočíst dvě další položky na seznamu a to vysokou pořizovací cenu. Zvláště pokud je třeba zvířata dopravit letecky, ceny se vyšplhají až na desítky tisíc a nikdy vám nikdo nemůže zaručit, že se cestou nic nestane, že budou zvířata zdravá a plodná. Takže se snadno stane, že vložíte do importu mnoho peněz a ve výsledku z toho nic nemáte. A to není vše. Při importu musíte počítat s několika měsíčním dohadováním všeho potřebného, domluva se může vyšvihnout i na několik let a to už pak musíte hodně a hodně import chtít, aby se zadařilo. A taková malá poznámka, dosti důležitá... skutečný import se vám nikdy finančně ani časově nevyplatí a s tím je potřeba počítat.

Potkani ze zverimexu, velkochovu a od soukromých množitelů

Důvod proč jsem spojila tyto tři varianty je zcela jasný. Zverimexy mají potkany z velkochovů a množitelé ze zverimexů, takže se jedná o tytéž potkany, jen v různém prostředí, ale i to může hrát roli.

Začněme od začátku, tedy velkochovy. Zde jsou potkani chováni na prodej do zverimexů a pro velké odběratele jako jsou např. velkochovatelé hadů. Jednoznačně to tu frčí na kvantitu. Samozřejmě zvířata musí být natolik zdravá, aby se mohla množit (čím početnější vrhy, tím lépe a co nejvíc mléka z ničeho), nepožírala mladé,  se dalo je přehazovat z boxu do boxu a ti chovní, aby byli co nejdéle reprodukce schopní. Ve zverimexu obdrží potkany z velkoobchodu, kteří se jim tam občas rozmnoží nebo si je i množí sami tak nějak bez pravidel, popřípadě získají zvíře od někoho, kdo nezvládnul udat vlastní mláďata. No a soukromí množitelé většinou chovají pro své potřeby nebo na prodej do zverimexu. Ti mají stejná pravidla jako velkochovatelé, ale o zvířatech mají zpravidla větší přehled.

Tam, kde daná pravidla berou skutečně na zřetel se můžete dopátrat i slušných zvířat. Málokde vám jsou však schopni říci, jak se kdo dlouho dožívá, záznamy si nedělají a tomu, "jo toho mám asi 5 let"... tomu fakt nevěřte, protože vzpomeňte si, kdy naposledy jste viděli daného člověka... jsou to 3 roky nebo 4? Možná i 6, že? ;-) Z tohoto pohledu si tedy vždy vezmete neznámé zvíře a máte šanci 50 na 50, protože z velkochovů jsou buď umíráčci nebo dlouhověcí potkani. Proto je nejlepší u těchto zvířat brát samce a krýt jimi nejdříve v 1,5 roce, nejlépe okolo 2 let. Do té doby se stačí projevit všechno možné. No a tyto samce krýt na již ověřené a známé linie. Můžete natrefit na terno, ale i na průměrné nebo silně podprůměrné zvíře. Velkou výhodou je, že v takovém chovu panuje drsná selekce (které většina chovatelů není sama o sobě schopná), která je mnohdy velkým přínosem pro linii.

Další s čím se můžete na těchto místech setkat jsou tzv. zverimexoví ušlechtilci. Jedná se nejen o barevné mutace, ale i rexíky, fuzzy a podobně. V dnešní době tam najdete i nejnovější novinky v hobby chovu jako BES, RED a jiné. Těmto zvířatům se jednoznačně vyvarujte za všech okolností. Tato zvířata vznikají tak, že množitel získá jednoho jedince dané variety a tak dlouho ho kříží se svými potomky, dokud to dává tu novou varietu. A pak zase potomky spolu navzájem, atd. bez jakéhokoliv ohledu na zdraví zvířat. Často tak tyto zvířata trpí mnohými nemocemi, ale třeba i hermafroditismem.

Divocí potkani

Chov, kdy se kříží chovní potkani s divokými potkany, je velmi nákladný a složitý. Za prvé musíte takové potkany někde sehnat. Buď od chovatele, který je má například z Wild Factory, nebo si je odchytit s tím, že nejlépe to chce mladá zvířata. Starší zvířata se nikdy nedokáží plně přizpůsobit domácímu prostředí a tak často umírají dříve vlivem extrémního stresu. Také není dobré odchytit, kde jakého potkana, ale je lepší skupinu potkanů nejdříve chvíli pozorovat, aby bylo jasné, že jsou zvířata ve skupině silná a zdravá. Samotný odchyt je často velmi složitý a rozhodně platí, že je lepší chytat potkany raději na statku než na sídlišti - bývají zdravější. Poté rozhodně musí nastoupit karanténa s důkladnou veterinární prohlídkou, odčervením, odblešením, atd., jelikož divocí potkani si často s sebou přinesou mnoho parazitů a mohou mít i lidem nebezpečné nemoci.

Ani tím útrapy nekončí. Odchycení divocí potkani se totiž nikdy nesmíří s vězením v podobě klece a jsou schopní postupně rozkousat víceméně cokoliv. Vhodné jsou prý celokovové klece. Další generace odchované ve skupině, pak už svou klec berou za své teritorium a neničí jí. Pak už přichází opačný problém a to, že nejsou moc ochotni toto teritorium opustit. Přímí divocí potkani mohou být v počátcích agresivní k ostatním doma chovaným potkanům, a proto je často potřeba je chovat samostatně. Další generace se pak naopak neobejdou bez větší skupiny, kde se chovají povětšinou submisivně nebo jako skvělí vládci klece. Počítejte s tím, že pokud neodchytíte mládě nebo už nemáte odchovanou generaci, že je nikdy plně neochočíte. Navždy budou velmi plaší a kdyby se jo hodně zadařilo, tak vám dovolí letmý kontakt. Pomazlení není možné, naopak bývají agresivní a kousaví. Další generace jsou na tom lépe. Nechají se i vzít do ruky a pochovat, ale stále jsou ke všemu obezřetní. Proto je v počátcích nezbytnou potřebou někdo, kdo má již s chovem divokých potkanů zkušenosti a je ochoten poradit.

Další generace přikřížené na chovné potkany na tom s povahou nebývají lépe. Jejich chování je velmi specifické. Bývají plaší, lekaví, nikdy z nich nebudou velcí mazlové. I stavba těla se mírně pozmění oproti chovným jedincům. Proto je důležité je spojovat s pečlivě vybranou chovnou linií, která bude mít naprosto dokonalou mazlivou povahu a po několika generacích se můžete dočkat úspěchu. To samozřejmě platí i o zdraví, jelikož přidáním špatné linie její zdraví sice nejspíš vylepšíte, ale nebylo by to lepší s co nejzdravější linií?

Udávat mláďata není vůbec nic lehkého a nejde je dát jen tak někomu. Takový chov je tedy velmi náročný ze všech možných úhlů a trvá velmi dlouho než se objeví první výsledky, které nemusí být tak dobré, jak by se dalo očekávat. Teoreticky by se správným chovem měl významně prodloužit dožitý věk potkana a jejich celková imunita proti nemocem, ale i vůči nádorům. Kdyby to vyšlo, bylo by to určitě vynikající, ale málokdo dojde s tak náročným chovem do cíle.

Potkani z laboratorních kmenů

Někteří chovatelé i experimentují s různými kmeny laboratorních potkanů, nejčastěji s kmenem Wistar, jelikož je nejdostupnější. Takový chov taky není zcela pro každého. Za prvé musíte takového potkana někde sehnat. Většina lidí se k nim dostane pouze pokud s nimi pracuje nebo přes známost. Ne všechny kmeny jsou také dostupné pro domácí držení a už vůbec ne pro další chov. Takové porušení je mnohdy i trestáno zákonem. Zvláště velký pozor si musíte dát na kmeny GMO, tedy geneticky modifikované. Zde hrozí několika milionová pokuta.

Pokud se vám tedy zadaří, stejně se málokdy dostanete k mláďatům, ale k již odrostlejším zvířatům. Ta nebývají moc zvyklá na větší kontakt s lidmi a když už, nemusí být pro ně příjemný, takže mají člověka spojeného s ne zcela příjemnými zážitky. Od toho se pochopitelně odvíjí jeho vztah k člověku, který se málokdy podaří rapidně vylepšit. Zvláště kmen Wistar je známý hysterčivou povahou, která se dlouho nese v jeho liniích a jen těžko se jí zbavuje.

Dalším rizikem je, že laboratorní chovy jsou víceméně sterilní, což se o domácím chovu rozhodně nedá říci. Potkan tedy nemá dostatečnou imunitu vůči běžným bakteriím v chovu a mohou častěji trpět nemocemi, v horších případech i po příchodu domů umřít.

Důvod, proč se někteří chovatelé o toto spojení pokouší je v čistotě linie, jejichž vlohy pro dané nemoce jsou 100% známé. Pokud se tedy podaří získat správný kmen, můžete si domů přinést dlouhověké imunitně dobře odolné zvíře, které by zajista mohlo být přínosem. S povahou to bývá zpravidla horší, ale i mezi kmeny se najdou výjimky. Nesmíte však zapomenout, že některé kmeny mají genetický předpoklad pro určité nemoci jako je cukrovka či nádory a taková zvířata by do chovu určitě přijít neměla. Toto si už od předků nese každý náš chovný potkan a tomu se naopak snažíme vzdálit co nejdále.

Závěrečné zamyšlení

Na závěr bych ráda upozornila, že je sice v každé kapitole popsáno, jak nejlépe postupovat při jednotlivé metodě, ale ve skutečnosti za prvé málokdo dosáhne všech zmíněných optimálních podmínek a za druhé je pochopitelně nejlepší používat všechny metody. Není vhodné používat dlouhodobě pouze jednu a tu samou metodu. Svých cílů nejlépe dosáhnete zvolením té pravé metody v nejvhodnější chvíli podle toho, jak se vaše linie vyvíjí. Kterou metodu vyberete jako svou hlavní a které další k ní občas a kdy přimícháte, je již zcela na každém chovateli. Pokud se má člověk správně rozhodnout, může se takový souhrn metod hodit. Chtěla jsem ale také poukázat na to, že ne pro každého se vše hodí.

Ke svým chovatelským záměrům může dojít každý jinou cestou a to je podle mne správné. Když budeme všichni chovat stejná zvířata stejně, pak to postrádá jakýkoli smysl, protože až za pár let zjistíme, že takto to nejde nebo si vzpomene, že tenkrát ta barva amber, amerika, či mink nebyla tak špatná, už bude pozdě. Ve variabilitě a více možnostech je budoucnost a tak bychom se měli více informovat a otevřít se pro nás novým možnostem chovu. Ovšem ne za každou cenu.

Každý nemusí mít a zároveň dělat vše, co ostatní. Nejen českým chovem otřásají modní vlny nových variet, které postupně zabíjejí již starší variety s prověřenými liniemi. Není to škoda jen kvůli lepšímu prodeji top variet, které za pár let vymění nová vlna? Mnohem lepší je přeci se od začátku zaměřit na jednu věc a v té se postupně zdokonalovat. Nalézt sám sebe jako lepšího chovatele.

Každý chovatel si také musí uvědomit, že má velkou zodpovědnost za zvířata, která se díky němu narodí. Ne vždy se podaří dobrý vrh, ale důležité je chyby neopakovat a pokud možno jim předcházet včasným studiem problematiky nebo radou s někým zkušeným. Zodpovědné není udělat špatný vrh ať už vědomě nebo nevědomě neznalostí základních pravidel chovu a pak říci, že potkani "jdou jen na mazlíky". Chováme pro lidi, aby měli potěšení z našich odchovů, ne pouze starosti. Spokojenost majitelů a potěšení ze zdravých kukučů mláďat je pak tou nejlepší odměnou a zadostiučením, tak tomu věnujme celé naše úsilí. :-)