Příběh vrhu I aneb nepřestáváme bojovat!

Předem upozorňuji, že to bude dlouhý příběh, který zatím stále nekončí a já jen doufám že dobře dopadne. Ti tři špuntíci si zaslouží trochu toho štěstí za jejich ohromnou sílu a vůli žít, no ne?

Příběh začíná v sobotu 26. 2. brzy ráno. Poslední kontrola byla v 5:15, to se ještě nic nedělo. Zhruba v 7:30 byla druhá kontrola a to už na mě koukaly loužičky krve v každém rohu. Uprostřed ležela Moony a čerpala síly. Nějakou dobu jsem jí pozorovala, až jsem zjistila, že i když už by se mělo rodit, stále se nic neděje. Po ohledání jsem zjistila, že děložní krček není otevřený. Rozhodla jsem se tedy ještě nějký ten čas počkat, kdybych chytla porod u začátku a pro jistotu kontaktovala MVDr. Vavřína. Ten mi opět velkoryse nabídnul, že do ordinace dorazí v půl desáté. Moony se bohužel do té doby k ničemu neměla, miminka se vrtěla v bříšku a tak nám nezbývalo než se vydat na veterinu.

Nepopsatelně hodný MVDr. Vavřín dorazil i se svou mladou dcerou, když odložili plánovaný výlet na sobotu. Po kontrole se opět ukázalo, že Moony je jen mírně otevřená, spíš zavřená. I tak jsme zkusili dát dvě injekce oxytocinu, zda by se nepodařilo porod zpustit. Bohužel bez účinku. Moony buď byla otevřená a nezačaly stahy a pak se zavřela nebo, a to spíš, nedošlo vůbec k otevření. Následovalo tedy uspání a císařský řez.

Miminka se podařilo v pořádku dostat z maminy. Všechna žila, měla se ke světu (někteří méně, někteří více) ve slušné velikosti vzhledem k počtu 16 miminek. Za pomocí mladé pomocnice jsme mláďátka očistily a zahřívaly. Mezitím byla dokončena operace, kdy byla Moony pro jistotu i rovnou vykastrována. Když jsem byla vybavena potřebnými věcmi z ordinace, pádila jsem se všemi domů. Nyní přede mnou stál největší úkol a to se starat jak o Moony, tak o miminka a ještě jim shánět náhradní kojnou. Bohužel jsem na vše byla sama, ale vydatně mi pomohla a pomáhala celý den Romča z Gremleen Rattery, za což jí znovu moc děkuji!

V 11:30 jsem už Moony píchala probouzovák, který naštěstí celkem rychle zabral. Mezitím jsem zkusila, zda nebude mít Moony mlíčko a prcci by se přeci jen nenapili, ale bohužel neměla. Udělala jsem tedy náhražku mlíčka a snažila se mladé krmit. Bohužel ani tato možnost je nenadchla a víceměné jsem do nich nic nedostala.

Do toho jsem pochopitelně sháněla náhradní maminku, ale být jediným chovatelem v kraji má velké nevýhody právě při těchto obtížích. Kojná nikde nebyla. Obvolala jsem všechny zverimexy, volala jsem do zoo, volala na všechny inzeráty na internetu, ale štěstí nám vůbec nepřálo. :-( Nakonec jsem zkusila najít číslo do zverimexu vedle Vavřínovi ordinace, kde jsem věděla, že jsou kojný. Bohužel majitelka mi již v pátek řekla, že bohužel popřípadě se o víkendu do krámu nedostane. Když jsem se dovolala, majitelka nakonec sedla do auta s větou: "Za 20min jsem tam."

Jelikož je to od bytu kousek, nechala jsem probouzející se Moony na topení, čapla zbylá mimča (v tuto chvíli už pouhých 10, zbytek to nezvládnul) a šla za velkou nadějí. Ve zverimexu jsem domů dostala mladou samičku, která právě dokojila ve trojici jedny mimina. Na výběr ještě byly dvě jiné samice, které měly mladé, ale mimča bych musela nechat tam. Toho jsem se bála, že bych případně nemohla zasáhnout a tak jsem vzala mladou husky a letěla zase se všema domů.

To už byla jedna hodina odpoledne. Nechala jsem maminu chvíli aklimatizovat v novém prostředí a šoupla jí mimča. Nejdřív je hned očichala a stáhla se, po chvíli opět. Tak říkám, jo, to bude dobrý. Pak si vzala jedno mimčo do pacek a začala ho čistit. Bohužel čištění nebylo nevinné a mamina během chvilky začala mimina likvidovat. :'-( Bylo to něco strašného, rychle jsme zasáhla a zachránila 6 posledních miminek.

Když jsem se uklidnila z velkého šoku a paniky, rozhodla jsem se maminu nechat doklidit a uklidnit v přepravce. Jinou možnost jsem neměla. :-( Mezitím Moony zase upadla do hlubšího spánku a já tak nevěděla, ke komu lítat dřív. Jelikož jiná kojná prostě nebyla, rozhodla jsem se po delším čase zkusit k samici dát dvě mláďata. Můžu vám říct, že to bylo příšerné rozhodnutí... Navíc se nakonec nepodařilo a huskyna ihned zlikvidovala obě.

Těžko se popisuje ta beznaděj, když usilovně tak dlouho hledáte pomoc a jediná možná se pro vás nakonec stane katastrofou. Samozřejmě poslední 4 miminka jsem jí už nedala a rozhodla se je prostě piplat dokud se nesežene jiná kojná. Jediná možnost byla se vrátit do zverimexu a zkusit je dát k jiné kojné. Majitelka byla na tréninku s koněm a já věděla, že má čas až večer. Započal tedy boj s krmením a zahříváním, které jsem šikovně spojila s péčí o Moony, když byla miminka s ní. Moony bohužel stále hluboce spinkala.

Odpoledne se nic nedělo. Občas jsem zase objevila někoho na internetu, ale vždy to bylo k ničemu. Do miminek se podařilo občas něco málo dostat a ti mě nepřestávali udivovat, jak neustále bojují o život i s tím málem, co jim bylo dopřáno. Paní ze zverimexu se bohužel již na výzvy na telefonu neozvala. Další zlom nastal až ve 21:45, kdy mě povzbuzovala Palpebra a napadlo jí napsat na fórum na ifauně. Na fórum jsem nenapsala, ale najednou mi secvaklo, že mi google nevyhodil žádné inzeráty z ifauny a to je divný. Nemluvě tedy o tom, že ani já, ani Romča jsme si nevzpomněly na jeden z hlavní inzertních chovatelských serverů... nervy hrají své.

Na ifauně jsem narazila hned na dva nadějné inzeráty a tak jsem nelenila a hned psala. Málem mě porazila okamžitá odpověď z prvního mailu, že má paní dvě kojné a je z ČB! Okamžitě jsme jí volala zpátky a díky její velké ochotě jsme se okamžitě domluvily na srazu a přidání miminek pod její holčinu s týdenními prcky.

Rychle jsem ještě musela vyřešit hlídání Moony během mé cesty s mláďaty, což se podařilo až na čtvrtý pokus. Spolužák Franz dorazil jen tak tak. Rychle jsem vysvětlila, o co jde, a už utíkala na trolejbusy s miminky v kapse. Jen tak tak jsem stihla poslední možný spoj a ve 23:15 už jsem byla u kojné. K mému milému překvapení byla maminou fuzzinka s pouhými 3 potomky! Paráda, mimča mají velkou šanci. Snad i jeden z nich, který je již slabší. Po osmradění miminek jsme mladé rváče o život přidaly k mamině. Zaklopily hnízdo domečkem a doufajíc v dobrý konec jsem se vydala pěšky přes město domů, jelikož již nic nejezdilo.

Při cestě domů mi Franz zavolal výborné zprávy, Moony se probrala z narkózy a už se snaží zdrhat z přepravky! Jdu tedy rychlým krokem domů a pevně věřím v dobré zakončení tohoto jednoho velmi smutného dne. Spát jdu po druhé ranní. Moony byla přes noc hodná. Najedla se, pila, čůrala a dřímala. Hezčí ráno si neumíte představit. Moony si vyskočila z přepravky ke mně do postele pod peřinu a když jsem jí k její nadměrně blaženosti drbala, tak přišla sms. Jedno miminko bohužel umřelo (zřejmě to slabší), ale zbylá 3 jsou plná mlíčka a mají se k světu! Není to krásné, zasloužené ráno? Teď už jen zbývá držet palce a doufat, že se našim 3 prdelkám podaří skutečně přežít a vyrůst ve velké statečné potkany!

P.S.: Nakonec bych chtěla znovu nesmírně moc poděkovat lidem, kteří mi pomáhali. Bylo jich hodně, ale jejich pomoci si vážím a tak je vyjmenuji. V první řadě výbornému veterinářovi MVDr. Vavřínovi a jeho dcerce! Samozřejmě opět Romče z Gremleen Rattery, její celodenní rady a podpora jsou k nezaplacení. Paní ze zverimexu ve Větrné, která kvůli mně dojela do ČB a poskytla mi domů kojnou. Sharisse, která mi dodávala psychické síly během dne. Za psychickou podporu a zájem děkuji i lidem na fóru lidé.cz a taky Vivvamp, která se jako jediný chovatel nabídla s kojnou i přesto, že jí má až v Praze. Stejně tak Palpebře, která navíc měla ten úžasný nápad s ifaunou. Francovi, který se tak skvěle staral o Moony, že se probrala. Moc a moc znovu děkuji paní, která poskytla svůj domov a kojnou 4 bojovníkům a nakonec děkuji i mé spolubydlící Péťe, která mě vymotala ze spleti ulic až domů. :-)

Zároveň se omlouvám té asi stovce lidí, co mají ode mne na mobilech zmeškané hovory, ale mají je zvedat a mít u sebe, od toho jsou to MOBILNÍ telefony. :o))