Křečík čínský (daurský)

Křečík čínský je jeden z méně známých křečíků chovaných na mazlíka nejen u nás v ČR, ale i ve světě. A je to veliká škoda! Pokud bych měla stručně popsat tohoto krásného dobráka, musím vypíchnout především jeho přátelskost k lidem - jen výjimečně kousne. Je klidný, není náladový, dá se zpravidla velmi dobře ochočit. Vzhledem je přesně něco mezi džungarským křečíkem a myší. Díky malému ocásku je i velmi šikovný horolezec, takže z ruky jen tak nespadne a navíc je zábava ho pozorovat při šplhání a akrobaciích. Tento malý okatý sympaťák má navíc pevné zdraví a dožívá se vysokého věku i 4 let!

Je však potřeba počítat i s tím, že je to méně domestikovaný křečík, jehož chovem se zabývá velmi málo chovatelů dlouhodobě. Má to své důvody a samozřejmě i důsledky. Stále patří spíše k plaššímu druhu a tak je potřeba i přistupovat trochu jinak k jeho ochočování. Nebývá dobře to nechat na něm, až vám začne věřit, ale trochu mu tu důvěru aktivně předvést a trpělivě neustávat. Pokud tedy křečíka pořídíte od dobrého chovatele, který dá tolik důležitý základ mláděti, vy k tomu přidáte aktivní přístup k ochočování, pak se můžete těšit na opravdu úžasné stvoření. Může se i stát, že se ochočení nepodaří dle vašeho obrazu, někteří jedinci jsou těžší oříšek, proto se ptejte chovatele na konkrétní povahu vámi vybraného mláděte.

Neměli byste také opomenout, že se jedná o striktního nočního tvora. Přes den ho uvidíte zřídka. Je potřeba počítat s tím, že čas spolu strávený bude opravdu jen v nočních či ranních hodinách. Na druhou stranu ho lze dobře naučit na vyndavání z domečku i v odpoledních hodinách, ale lepší by bylo akceptovat jeho denní, tedy spíše noční rytmus.

Co se týče bydlení, tak díky ocásku může skvěle šplhat a neublížit si. Ovšem i tak ze všeho nejradši hraboší v zemi a je v tom opravdu velmi dobrý. Proto by se na to mělo myslet i při tvorbě jeho domova a dopřát mu opravdu vysokou vrstvu podestýlky vhodnou na vytváření nor a domečků (aspoň 10-15cm, ale klidně i mnohem více v řádech desítek centimetrů). K tomu ocení i nějaké tlustější větve nebo jiný přírodní materiál ke šplhání.

Říkáte si, proč je takové zajímavé a krásné zvířátko tak málo zastoupené v chovu? Důvodem není jeho povaha, nedostupnost, jeho noční život či cokoli jiného. Je to proto, že jeho chov (= odchov mláďat) je velmi náročný z mnoha hledisek - dlouhá generační doba, velká náročnost na prostor a především problematické páření. Číňánci jsou velmi agresivní druh vůči jakémukoliv jinému hlodavci včetně svého vlastního druhu. Nezřídka se stává, že se pár silně porve i během páření a mohou to oba odskákat s těžkými zraněními, ale i smrtí. Proto chov (odchov mláďat) tohoto druhu opravdu silně nedoporučuji začátečníkům! I mnoho již zkušených a protřelých chovatelů jejich chov nakonec vzdá nebo vůbec nezvládne.

Číňánci mají jedno mínus, které ještě stojí za zmínku a to, že se rádi chovají jako pěkná čunčátka. Jejich moč je celkově trochu více cítit než u ostatních křečíků (opět něco mezi křečíkem a myší) a navíc rádi čůrají na neobvyklá místa a kolikrát si v tom i rádi hoví. Jejich super specializace je v tom, že čůrají do kolečka zatímco v něm běhají a hezky to odstředivou silou metají po celé ubikaci. Takže občas je potřeba se obrnit a holt častěji čistit.

Na závěr bych však chtěla připomenout, jak skvělý druh to je. Žádný jiný křečík nemá poměrově k tělu tak velká a krásná kukadla. K tomu krásná ouška, která se dokáží pohybovat všemi směry a jsou neskutečným zdrojem výrazů, mnohdy velmi legračních, křečíka. Jejich pidi ocásek je neskutečně legrační a budete překvapeni, za co všechno ho dokáže zaháknout. Jeho milá a klidná povaha dovolí to, co u ostatních křečíků není možné. S většinou číňánků klidně vařím nebo jsem na počítači a číňánek spokojeně dřepí na rameni, v kapuci od mikiny nebo kdekoli jinde a vegetí si tam bez vašeho strachu, že by spadl jak brambora. Jakmile jednou získáte důvěru vašeho číňánka, je to skálopevné pouto, kterého si ceníte více než jinde, protože není samozřejmostí. Mé srdce si získali před mnoha lety a ať mám vždy pocit, že už stačilo, zase mi to nedá a nechám si dalšího. Jejich kouzlu se jen těžce odolává!!! A proto se stále snažím rozšířit řady tohoto úžasného zvířátka, protože ho pokládám za povahově, vzhledem, ale i šikovností, velmi nadějného adepta na sice trochu náročnějšího, ale stále super jedinečného mazlíka.

Plusy a mínusy druhu

+ má delší ocásek a díky němu je výborný akrobat -> je s ním větší zábava, jen tak nespadne a neublíží si

+ má velmi pevné zdraví -> dožívá se i 4 let

+ zpravidla je velmi hodný, nekouše, chová se klidně

+ bez problémů ho můžete vyndat sami z domečku, není náladový

- je to přeci jen méně domestikované zvíře,  může se chovat plaše, ale ne zběsile (spíše ztuhne v pohybu)

- rád dodržuje noční a ranní aktivitu, den v podstatě prospí

- občas umí být čuňátko a tak může být více cítit

- připouštění samce a samice je velmi náročné, jelikož jsou na sebe křečci agresivní a je opravdu velkým rizikem pro obě zvířata, chov číňánků není pro začátečníky!

Barevné mutace

Křečík čínský má aktuálně dvě barevné mutace. Více se liší 4 možnými variantami kresby, která ovlivní celkovou vizáž křečíka. Jsou to:

Druhy zbarvení

Agouti (divoké zbarvení, normal)

Jedná se o klasické divoké zbarvení křečíka čínského tak, jak ho známe z divočiny bez jakýkoliv bílých skvrn. Křečík má hnědošedivou barvu vrchního pláště s černým úhořím pruhem, který sahá od spojnice očí až po špičku ocásku. Spodní část těla má světle šedivo-bílou barvu. Genetický kód je AA D-.

Safírová (sapphire, blue)

Toto je nová barevná mutace, která se objevila poprvé na celém světě právě v ČR v roce 2019, více šířit se začala až v roce 2021. Křečík má modro-hnědo-šedivou barvu vrchního pláště s tmavě modro-šedivým úhořím pruhem, který sahá od spojnice očí až po špičku ocásku. Spodní část těla má světle šedivo-bílou barvu. Genetický kód je AA dd.

Typy kreseb / znaků

Dominantně tečkovaná (dominant spot)

Křečík má své základní zbarvení a do něj zasahuje bílá barva, která na předělu vytváří roztřepené okraje. Křečík tedy celkově vypadá až střapatě. Strakatost by měla mít tento rozsah: zcela bílé břicho, často bílé boky s různě kropenatým hřbetem a s bílou barvou barvou na hlavě. Velmi často bývá zachován téměř celý úhoří pruh. Správně vybarvený znak má vždy nějaké bílé plochy na čele a na těle by neměla být barva spojena ve velké množství (celistvé fleky) základní barvy, naopak je žádoucí vyšší poddíl bílé barvy a barva na bocích být v co nejvíc kropenatých a drobných "kapkách". Genetický kód je Dsds.

Černooká bílá = BEW

Bílá kresba této variety je natolik rozsáhlá, že zcela "překryje" základní barvu a křečík se tak stává kompletně bílým. Zůstanou mu černé oči. Nejedná se tedy o albína! Toto zbarvení je v ČR velmi vzácné. Pokud se nemýlím, poprvé jsem ho importovala já v roce 2018 z Holandska (1 BEW samice u mne, 2 BEW samci v ChS Syrius). Dříve se mělo za to, že je kombinace těchto genů pro křečíky čínské letální (mláďata se špatně vyvinou, či umřou při vývoji) stejně jako např. pro křečky syrské, ale ukázalo se, že to tak není. V cizině se běžně kříží i oba BEW rodiče a mají normálně početné vrhy bez zdravotních komplikací. Genetický kód je DsDs.

Strakatá (piebald, pied dominant spot)

Toto strakaté zbarvení se od znaku dominant spot liší tak, že okraje barvy nejsou roztřepené, ale jasně ohraničené a barva se spojuje ve větší celky. Barva na hlavě by měla být od barvy na zádech oddělena bílou na krku. Navíc se jedná o znak tvořený úplně jiným genem. Jak by znak měl ideálně vypadat, kromě výše napsaných pravidel, není nikde specifikováno. Na to byl, a stále je, tento znak příliš vzácný. Genetický kód je S-.

Zdroj foto: já, Susan Washbrook, Peter de Vries

Bílý s hřbetním pruhem (stripped)

Tento znak je velmi ojedinělý v celé křeččí říši a je moc hezký. Křečík je celý bílý až na hřbetní pruh. Trochu originální barvy se může objevit i na hlavě a hlavně v okolí zadečku, ale čím čistější = bělejší je celý křečík a čím výraznější je samotný pruh, tím lépe. Jedná se o velmi vzácný znak, který dokonce existuje ve dvou formách - jedna forma má pruh dotažený až k hlavě a druhá forma má pruh dotažený pouze k ramenům. Obě formy jsou geneticky zcela odlišné a vytváří je jiné geny, které spolu nesouvisí, což je asi ještě vzácnější záležitost. Celý, dotažený pruh je vzácný, možná již vymizelý a jedná se o recesivní vlohu a tento gen, pokud vím, nemá žádné konkrétní pojmenování. Pruh po ramena vzniká kombinací dvou dominantních strakatých genů. Genetický kód je DsdsS-.

Zdroj foto: já, https://streifenhamsterzucht.de/

Článek byl aktualizován 13. 11. 2024. Autor textu i fotografií (pokud není napsáno jinak): Bc. Kateřina Ungrová.