Jdi na obsah Jdi na menu

Lékorka

Lékorka

( říjen 2003 - † 7. 1. 2005)

lekorka--na-posteli.jpg

Standard, agouti, husky banded

 

Po minulých zkušeností jsem si řekla, že si potkánka ze zverimexu už nevezmu a tak jsem šla do Stanice přírodovědců na Andělu. Potkánky tu mají jen na krmení, ale v docela dobrém stavu. Lékorka mi okamžitě padla do oka a k mému štěstí to byla i samička (máma odmítala samce kvůli zápachu a viditelným varlatům).

Lékorka měla za otce divokého potkana, který se dostal ke klecím a šikovně oplodnil většinu samiček v klecích. Lékorka po něm zdědila divokost. Byla to nejhyperaktivnější potkanka, kterou jsem kdy viděla. Ale přes svou divokost se naučila poslouchat na jméno a bylo to moje obrovské zlatíčko! Díky ní jsem poznala krásu potkanů. Stále vymýšlela lumpárny, chtěla se honit po pokoji a když jsme šli ven, tak si zalezla do bundy ke krku (musela všechno vidět), přivřela očka a nechala se spokojeně hladit. Byly jsme nerozluční!

Byla poměrně hodně učenlivá. Hodně jí bavila hra na schovávanou, kdy jsem jí v kleci někam ukryla pamlsek. Pak jsem jí řekla, aby ho našla. Nebyla vůbec hloupá. Místo toho, aby se obtěžovala čmucháním, tak nejdříve obešla bývalé skrýše a teprve pak začala opravdu hledat.

Nikdy ani nebyla nemocná, ale asi v roce a půl se jí začal více vytvářet poryfin u oka. A čtvrt roku na to se u ní objevila boule mezi zadníma nožičkama. Veterinář mi řekl, že jde o nádor, který je prorostlý a proto se nedá operovat. Čekali jsme tedy, jak s tím bude schopná žít, ale rakovina rychle zmohutněla a začal jí tlačit na močovou a pohlavní soustavu. Přestože stále běhala a měla se k životu, začali se u ní objevovat bolesti a tak jsem jí dala uspat. Dodnes vidím, jak mě do poslední chvíle nechtěla opustit a skočila ke mně ze stolu a umřela mi v náručí. Moc mi chybíš!

 

Náhledy fotografií ze složky První holčičky