Le Ciels Obelix
IMPORT HOLANDSKO
(♥ 18. 12. 2022 - † 24. 12. 2023)
Short hair, RE argente
(A- B- CC Dd DgDg pp SiSi SaSa WaWa)
Test na cukrovku: negativní (22. 7. 2023)
otec: Cricetos Sir Newton (DK) - short hair, RE argente
matka: Le Ciels Florida (NL) - short hair, blue fawn
Obelix má výjimečný rodokmen, protože jeho tatínek je z Dánska a maminka zase z divokých linií. Typově je opravdu moc krásný, medvídkovitého typu a na svůj věk docela velký. Navíc má teda krásně sytou barvičku. Když jsem si pro něj měla vybrat vlastní jméno... volba byla velmi rychlá. :-D Povahově je z počátku zatím zdrženlivý, ale je zvědavý a v ruce klidný, nechá se pomazlit. Myslím, že si ho umazlím, až to bude nesnášet. :o))
Obelix opravdu dělá reklamu svému jménu a vyrostl ve velmi obrovského kluka. Je to můj doposavad největší křečík Cambellův a doufám, že nic většího se mi už do ruky nedostane. Obelinda je total mastodont a umí mít i 110g. To není moc dobře. Má obezitu a velmi snadno nabere. Je veliký to ano, ale slušelo by mu tak 85-90g. Takovou maximální váhou je většinou limit 80g, za mě má ideální samec váhu 55-65g, takže jsme opravdu daleko. Z toho důvodu Obelixem krýt nebudu, ačkoli má velmi dobrou krev, ale jak se tak někdy stává, tady se ty geny nějak blbě sešly. Jinak je Obelix moc fajn k lidem, takový kliďas. Do ruky si sice sám nevleze, ale když je pak v ní, tak se rozkydne a nechá se mazlit. Ve skupince vychází, ale bývá sem tam šikanován.
Jak už bylo řečeno, celý život Obelix bojoval s velkou obezitou a k tomu přidruženými nemocemi. Byl to můj první křečík a velmi pravděpodobně i vůbec první křečík v ČR s RFE onemocněním, tedy Red fatty eye. Jeho váha dosáhla maxima při 127g. Postupně se mi ho podařilo zhubnout na 70g... tedy jsem si to myslela. Určitě jsem tomu hodně pomohla, ale bohužel se záhy objevil velký, rychle rostoucí nádor z boku hrudníku a to byla zřejmě hlavní příčina ztráty váhy. K tomu měl Obelix vážné problémy s chůzí. Přední nohy se mu bořily nejdříve do velkých špeků, následně do uvolněné kůže po něm. S tím byly spojené různě složité záněty kůží, otlaky a tak dále. No a poslední kapkou byly změny chování (začal nahánět ostatní samce a napadat je) a zřejmě při nějaké honičce si ještě zlomil zadní nohu. Když jsme všechny tyto problémy probrali s veterinářkou, rozhodly jsme, že nejlepší pro něj bude ho uspat. Léčba by zřejmě byla neúspěšná a Obelix měl očividně již bolesti. Po pravdě jsem myslela, že ho budu muset uspat okolo půl roku, takže ačkoli je to smutné, dotáhl to vlastně na dvojnásobný věk a převážně zcela spokojen, takže za mne je to i svým způsobem úspěch. Nechť je mu země lehká a už se ničím netrápí.
Odchovy: záměrně žádné
