Le Ciels Breeze

IMPORT HOLANDSKO

(♥ 21. 7. 2023 - † 3. 5. 2024)

Short hair, opal

(A- B- C- dd DgDg Pp Si- Sa- WaWa)

Test na cukrovku: negativní (2. 1. 2024)

otec: Le Ciels Jevano (NL) - short hair, opal

matka: Le Ciels Philana (NL) - short hair, blue fawn

Breeze je samička z velmi dobrého spojení a je tak nádherná, že se to dá slovy těžko popsat. Navíc je i miloučká, klidná, mazlivá a během prvních dní začíná reagovat na své jméno. Lepší zakladatelku nové linie jsem si nemohla přát, ale víte jak... nechci to zakřiknout. Jediné, co bych jí vytkla je to, že je na svůj věk macatější, tak snad to brzy vyběhá a nebude příliš monstrózních rozměrů. Na to mám poslední dobou "štěstí". :o))

Z Breeze vyrostla velmi krásná, větší samička (ale v normě), která si je vědoma svého postavení a domáhá se ho. Ne agresivně, ale je teda velmi urputná. Chvílemi je tedy ve skupině i alfou, ale v této skupině se mi to v tom čase sešlo tak, že je to skupina plná silných samic a tak jsou tam čachry okolo vedení na denním pořádku. Nutno říci, že je to dosti náročné pro všechny. Kvůli tomu, že musím situaci ve skupině často krotit, tak už Breeze tak ochotně do ruky najde a spíše se schovává, protože ví, že je často příčinou hašteření a že by "dostala". I tak je ale zvědavá a na jméno ihned vyleze. V ruce už je pak v pohodě a nechá se mazlit. Svůj první menší vrh odchovala naprosto přepychově a já už se těším na ten druhý a moc doufám, že se podaří další úžasňáci po této opravdu velmi krásné samičce.

Jak už bylo psáno, tak Breeze byla opravdu dominantní samice a po svém prvním vrhu se to ještě zhoršilo. Udržet jí ve skupině nebylo vůbec jednoduché a já jen koukala, jak se z toho hodného, okatého andílka stává jedna z nejhorších prudiček, co jsem kdy měla. Byla opravdu hrozná. Nedala si pokoj a holky napadala poměrně zbytečně agresivně. Když šla na krytí, docela se mi ulevilo, že bude chvíli v holčičí skupině klidněji a snad se celá skupina zklidní a v podstatě jsem počítala s tím, že už se do skupiny nevrátí. Stejně jako první krytí bylo náročné, protože se samci nespolupracuje, tak to druhé bylo snad ještě horší. Vyzkoušela jsem dva samce, každý s ní žil dlouho, jen jednomu dovolila na ní aspoň skočit a dotknout se hřbetu, ale stejně pak měla jen falešky. Naposledy jsem zkusila vrátit prvního samce než bych krytí zcela vzdala a samci už z ní ruply nervy... ošklivě ho napadla a on si to nenechal líbit a opravdu tvrdě se servali. Naštěstí jsem u toho bylo a ihned je odtrhla. Samec měl jen kousance na břiše, které se zahojily, ale Breeze měla velkou a hlubší řeznou ránu zeshora na krku. Vše jsem dezinfikovala, rána se krásně zahojila a já začala připravovat, že jí zkusím naposledy přidat do skupinky, kdyby se umoudřela, ale rovnou měla v záloze sólo bydlení. Jenže ani k tomu nedošlo... k mému překvapení jsem našla Breeze ležet apatickou, vychladlou a těsně nad smrtí... vůbec jsem nechápala, co se děje. Během krátké chvíle umřela. Když jsem se snažila zjistit, co se stalo, zjistila jsem, že rána byla delší než se prve zdála a vedla dokonce přes páteř a zde se zanítila... vůbec to nebylo přes chlupy vidět, přitom ta druhá část už měla dokonce odloučený strup a vše tam bylo v pořádku. Už jednou jsem zažila, jak to vypadá, když se infekce dostane do páteře... a toto bohužel bylo přesně ono. Děsně mne to mrzí, kdyby rána vypadala, že potřebuje antibiotika, tak bych je samozřejmě dala, ale vše vypadalo v pořádku. Je to rána. Na druhou stranu jí dohnalo něco, za co si dost mohla sama. Mám z toho takové rozporuplné pocity... posledních pár měsíců to s ní bylo neskutečně těžké.

Odchovy: vrh D4 (2)