De Twentse Campbelli's Xi

IMPORT HOLANDSKO

(♥ 1. 11. 2021 - † 2. 7. 2024)

Short hair, blue fawn

(Aa B- CC dd DgDg pp Si- Sa- WaWa)

Test na cukrovku: negativní (7. 2. 2022, 10. 3. 2023)

otec: Viljami's Petter-Niklas (SWE) - short hair, blue

matka: DTC's Madonna (NL) - short hair, opal

Člověk si jen těžko nedělá své oblíbence mezi ostatními... a u Xiňka, jak mu asi budu říkat, tomu není jinak. Už jako miminko mne naprosto odzbrojil a když mi Frédérique řekla, že ho mohu mít, nevěřila jsem vlastním očím. Taková krásný chlapeček a i chováním od začátku obrovský sympaťák! Korunu tomu ještě trochu nasadili tím, že ho vzali v lednu na výstavu do Houtenu a on získal neskutečných 96b, což byl shodný počet s vítězem výstavy a i o něm se uvažovalo na vysokých postech. Mé natěšení bylo obrovské... a když konečně dorazil ke mně domů... och. Znáte to, nebesa se prohla... :o)) Asi jsem tak krásného křečíka ještě neměla a jako by to nestačilo, tak je ještě ke všemu děsný pohodář, flegmatik a mazel... a tak trochu trubka. :o)) No, je prostě kompletně k sežrání. Samozřejmě se teprve seznamujeme a uvidíme, co z něj bude, ale už teď doufám v úžasný přínos do chovu campbelláčků nejenom mého, ale i celé čr. Jeho tatínek totiž pochází z výborné a v Evropě ne moc časté švédské linie.

Xi je prostě dokonalý křečík s tím nejrozkošnějším pohledem. Bohužel jak dospíval, tak se mi to semlelo ve skupince a Xi byl velmi vážně napaden jiným křečíkem a těžce pokousán... v podstatě mu byla odkousnuta kůže ve velikosti tak šestiny jeho celého těla z krkem... vidět na křečíkovi lopatky, svaly... žádná sláva. Byla to ohromná díra, která se léčbou ještě zvětšovala, jak odpadala nekrotizovaná kůže a tkáň v okolí... nikdy jsem takto rozsáhlé zranění neměla a přiznám se, že jsem dávala Ximu tak 5% na to, že to ustojíme. Léčba sice dala zabrat a do konečného doléčení to trvalo asi 3 měsíce, ale nakonec se stal zázrak. Nejenže Xi přežil, ale na jeho kožichu nepoznáte vůbec, ale vůbec nic. Jak kdyby se to nikdy nestalo. Jediné definitivní šrámy, které si odnesl, jsou psychické. Sice na střídačku sem tam v různých skupinách žil, ale nakonec to vždy skončilo stejně a já se rozhodla dát Ximu klid a nechat ho žít o samotě. Nijak mu to nevadí. Naopak ve společnosti křečíků dříve nebo později vyhraje strach a stres. Xi je mazlíček, užívá si tak extra péči. Jelikož je větších rozměrů, tak má nějak smůlu na partnerky, které jsou na něj zatím moc velké a tak čeká na svou vysněnou. Snad se podaří co nejdříve. Xi si to za to všechno zaslouží a já věřím, že by předal naprosto úžasné geny a byla by škoda je ztratit.

Xi se nakonec dočkal dvou krásných vrhů plných podařených potomků. Ráda bych po něm i více, ale zkrátka se zadařilo takto. Xi se stal mým opravdu velkým oblíbencem. Přežil zranění, které mu dávalo 5% šanci na přežití a zahojilo se vše natolik, že na něm zranění později vůbec nebyla znát. Jen se pak bál ostatních kluků, ale rychle si zvykl na full servis při žití o samotě. Žádný jiný křečík mně tak nehonil a neurgoval, když se mu něco nezdálo... to bylo jednou málo vody, po druhé málo jídlo, pak kolečko nakřivo, málo měkkého v pelíšku... ano, zcela si mne omotal okolo prstu. Byl to můj miláček. Zhruba ve 2 letech a 1 měsíci se mu objevil první nádor. Vzhledem k věku a zkušenostem s operacemi nádorů, jsem se rozhodla neoperovat. Ačkoli nádory poměrně rychle narostly, tak později už se toho moc neměnilo. Xi i s nemalými nádory běhal v kolečku o stošest a nadále si užíval života. I když měl velmi vysoký věk a stav staříčka... jeho odchod jsem neočekávala. Je pravda, že den předtím se nechal pomazlit déle než obvykle, olízal mi prsty... myslím, že se rozloučil. Umřel později ve spánku v poklidu. Pořád mi neustále chybí ačkoli vím, že se dožil rekordního a krásného věku v naprosto spokojeném životě. Ale to víte no... nikdo mne teď nehoní doplnit misku...

Odchovy: ? (?)